logo podhalanský ovčák

Chovatelská stanice Podhalaňských pasteveckých psů Kuesta

Chov a aklimatizace podhalanů v historii a dnes

  V předválečných letech panovalo v Polsku přesvědčení, že podhalan se nedá chovat v nížinnách. Tato informace se všeobecně rozšířila díky knize  Ignace Manna z r. 1933.

  Rovněž v poválečných letech jako téměř jediná kniha o psech vydávaná na polském trhu od Lubomíra Smyczynskiego toto tvrzení nevyvrátila, ale rovněž se zmínila o tom, že dosavadní zkoušky s aklimatizací podhalanů byly málo přesvědčivé. Postupné změny v názorech chovatelů čteme především v katalozích z výstav,kam se obyčejně umísťovaly charakteristiky ras. Zde se také dozvíme, že aklimatizace podhalanů je možná.

Největší změnu v chovu podhalanů v nížinnách přineslo až obecné rozšíření očkovacích látek, zvláště proti przecinka nosowce. Tato nemoc sklízela uprostřed psů žně. Přenesla se do tehdy ještě izolovaných hor a štěňata podhalanů na ní mizela velmi rychle, neboť ani ona ani jejich matky neměly s tímto virem nikdy kontakt a tak si nikdy nevytvořili protilátky. Dnes po obecném rozšíření očkování tato nemoc se v chovu již nevyskytuje.

Málokdo má v oboru aklimatizace POO v nížinnách tak mnoho zkušeností jako Maria Zdziennická. V průběhu třiceti let provozování své chovatelské stanice nasbírala mnoho zkušeností.

S klidem může doporučit POO do větších usedlostí či k domku se zahradou. Můžeme se zamyslet zda má smysl chovat POO v městském bytě, ale na druhou stranu u jiných velkých ras se dnes také nikdo nepozastavuje nad tím, zda je možné je chovat v bytě. Psovi je potřeba zabezpečit dlouhé procházky a to i těm, kteří jsou chovaní na zahradě u domku. Je to konečně dobré pro jejich harmonický fyzický vývoj, ale především pro to, aby se nestali přehnaně agresivními vůči jiným psům(to platí všeobecně pro všechny rasy). Je důležité, aby podhalani měli dostatek příležitostí potkat různé jiné psy z okolí. Potom nebudou s každým z nich zacházet jako s nepřítelem. nemá smysl honit podhalana za džípem, neboť v jeho přirozeném prostředí tito psi tráví většinu času lelkujíc u stáda ovcí.

Díky takovým návykům to není pes, který bude bez ustání křepčit pod nohami a vnucovat se majiteli. Necháme-li ho samotného v bytě, bude se chovat velice klidně a nebude hlučný, neboť největší dobrou vlastností této rasy je rozvážnost.

Pokud chceme psovi chovanému na zahradě omezit pohyb, vybudujeme kotec. Přivázání k řetězu, všeobecně ještě dnes používané na Podhalu není nejlepším řešením ba naopak. Kotec pro psa velikosti podhalana by měl mít cca 12m2, aby vyhovoval požadavkům. Měl by být zastřešený.